rd krč

studie přestavby rodinného domu z 90. let minulého století na dvougenerační rodinnou vilu

Návrh přestavby charakterizuje průnik zachováním výhod stávajícího domu a náhradou sporných či poruchových částí novými. Hmotově-dispoziční úpravy domu vymezují prostor dvou samostatných bytů, společně využívajících zahradu, vstup, sklep a skladové prostory.

VÝCHODISKO URBANISMU

kubické tvarování a měřítko přestavby je v souladu s architektonickou povahou okolní zástavby
Základní tvar a měřítko navržené přestavby akcentuje nepříliš zřetelnou uliční čáru a vztah k architektuře okolních domů. Výraz kubické hmoty domu je klidný, až puristický. Jednoduchost fasád vyvažuje sochařskou pestrost v přístupu k tvarování základní hmoty vily. Ta je vystavěna na stávajícím půdorysném obrysu domu.

VÝCHODISKO SDÍLENÝCH PROSTOR

sdílená místa jsou podstatou společného bydlení nejen mezi byty
Možnost sdílení vstupu a zahradní terasy je podstatou přestavby na fungující dvougenerační vilu. Oba prostory jsou umístěny v jádru stavby, jsou do nich orientovány společné a denní části obou bytů, otevírají se dál do zahrady a k příchodu z ulice. Z přízemního bytu lze na terasu vystoupit přímo francouzskými okny z pokojů, byt v patře propojuje s terasou venkovní schodiště. Sdílení hlavních místností je základním dispozičním znakem bytů; obývací pokoj v přízemí je společenským jádrem stavby, v patře je pokoj členěn do trojprostoru – společenský pokoj, jídelna s kuchyní a výstupem na terasu, společná pracovna / herna rodičů a dětí, která vytváří předpokoj soukromých ložnic. Vstupní hala v přízemí je společná pro oba byty a vede z ní schodiště do společného suterénu.

VÝCHODISKO SOUKROMÍ

atraktivitu společných prostor podmiňuje dostatek míst v ústraní
Otevřenost a množství sdílených míst vyvažuje soustředění ložnic do soukromých zón s vlastním zázemím a převažující orientací do klidné, zelení obklopené, východní části zahrady. Předprostorem ložnic je prosvětlená šatna s lodžií v přízemí a herna s ateliérovým oknem v patře. Běžně nevyužívané chodby tedy v místě přechodu od společných pokojů k ložnicím nahrazují mezičlánky se specifickou atmosférou a využitím.

VÝCHODISKO POCITOVÉ

koncept vily bez mrtvých míst
Oba byty, byť v jádru orientované do společné zahrady, mají nezaměnitelnou atmosféru vnitřních prostor, vzniklou vložením zážitkových míst do racionální a účelné dispozice. „Architecture begins where engineering ends“ (W. Gropius). Obývací pokoj v přízemí je po celé jižní straně orientován do společné zahradní terasy velkými okny a ze severu ho obohacuje rozšířený prostor kuchyně, vysunutý před severní fasádu. Z něj lze pozorovat „zapomenutou“ severní část zahrady. Schodiště do horního bytu hned od vstupu vítá příchozí, otevírá se do pokoje a dlouhým horním oknem poutá pohledy na korunu vzrostlého habru či ke hvězdám. Přestože je byt situován v patře, prosklené pásové okno a střešní terasa se schodištěm do zahrady nezadají prostor k pochybám o zahradě jako nejdůležitější součásti rodinného domu. Domácí herna s pracovnou a ateliérovým oknem může být místem společných her rodičů a dětí a zápasu s domácími úkoly. Orientace a velikost oken se více otevírá do společných míst a chrání soukromí ložnic.

ENERGETICKÁ OPTIMALIZACE
Výchozí objem současného domu není z hlediska tepelně-technické koncepce budovy nejúspornější – rozlehlá dispozice, velké ochlazované plochy. Přestavba je proto navržena s důrazem na možnost optimalizace energetického standardu budovy – kompaktní hmota ve středu obstupuje chráněný jižní dvůr, do něj se otvírá velkými okny, zatímco ze severu a po obvodě jsou okna redukována.

INTERIÉR
Barevné a materiálové řešení interiéru rozvíjí základní rysy dispozic – přehledný, účelný a klidný prostor. Střídmá a světlá barevnost stěn i nábytku je v kombinaci s jižně orientovanými pásovými okny předpokladem pro vytvoření bohatě prosvětleného vnitřního prostředí. Základem přívětivého prostoru je vystavění na světlých přírodních površích podlah, které plynule přechází do venkovních teras a lodžií.

studie 2014 – 2016